Czech Recordings

Ulice - silnice ve městě s budovami, které jsou obvykle blízko sebe podél jedné nebo obou stran.

Ulice, Ulice
Ulice, Ulic
Ulici, Ulicím
Ulici, Ulice
Ulice, Ulice
Ulici, Ulicích
Ulicí, Ulicemi

Město - místo, kde lidé žijí a pracují, které obsahuje mnoho ulic s domy, obchody, kancelářemi, místy odpočinku a zábavy.

Město, Města
Města, Měst
Městu, Městům
Město, Města
Město, Města
Městě / Městu, Městech
Městem, Městy

Autem, nebo letadlem?

Petra: Milane, jedeš dneska do práce autem nebo na kole?
Milan: Dneska jedu výjimečně autem, protože mám důležité obchodní jednání.
Petra: Můžu jet s tebou? Potřebuju být v sedm na nádraží a autobusem to už nestihnu.
Milan: Samozřejmě, za pět minut odjíždíme. Musíme ještě někde vzít benzín.
Petra: To jsem netušila, že tak brzy ráno bude jezdit tolik aut. Ten řidič před námi
jede jako blázen, snad stovkou. Hned bych mu dala pokutu. Nechápu, jak mohl
udělat řidičák. A ten v té modré škodovce vůbec nedal přednost v jízdě. Pozor,
brzdi! Auto před námi zastavuje.
Milan: No to nám ještě scházelo. Dostali jsme se do pořádné dopravní zácpy.
Petra: S tím jsi mohl počítat. Je přece jasné, že když pojedeš přes centrum, tak budeš
jenom popojíždět v koloně a pořád stát na křižovatce na červenou.
Milan: No jo, ty zase víš všechno nejlépe. Chtěl jsem, abys byla na nádraží včas.
Nemůžu ale předem vědět, co se stane. Asi je tam nějaká nehoda. Podívej, už
tam jede sanitka a policie.
Petra: Počkej, podívám se... Máš pravdu, auto srazilo na přechodu nějakého staršího
pána. Snad to nebude nic vážného.
Milan: Myslím si, že tady budeme stát hodně dlouho. Zapni rádio, abychom věděli, co se vlastně děje.
Petra: Jsem trochu nervózní, £p přijdu pozdě. Bude lepší, když ted vystoupím a dojdu ten kousek na nádraží pěšky.
Milan: Dělej, jak myslíš. Budeš muset ale vystoupit až za křižovatkou. Tady je všude
zákaz zastavení. Nechci platit zbytečně pokutu.
Petra: Ach jo, to bude trvat dlouho. Nemůžeš se aspoň zařadit do pravého jízdního
pruhu? Mohla bych pak rychleji vyběhnout na chodník.
Milan: Ted to fakt nejde. Ta kolona se ani nehne. Musíš ještě chvíli počkat

Je mi to jedno, kde nakupuju, hlavně že je to levný. Pro potraviny jezdím do supermarketu, kde dělám větší nákupy. Když něco zapomenu, tak jdu k nám do sámošky. S oblečením si nelámu hlavu, protože se dá pořídit za babku v secondhandu. Převážně platím v hotovosti. Když nemám u sebe dost peněz, tak kreditkou. (Jirka)
Nechápu, jak někdo může rád chodit po obchodech! Mě nakupování vůbec nebaví. Většinou si kupuju jen něco к jídlu cestou z práce v malé prodejně. Supermarkety a hypermarkety vyloženě nesnáším, mám fobii z té spousty lidí a vadí mi dlouhé fronty u pokladny. Mám dobré zkušenosti s nakupováním na internetu, kde je nabídka roz¬hodně větší než v kamenném obchodě. Můžu si v klidu porovnat ceny a ušetřit dost peněz i času. Na internetu jsem si koupil mobil, lednici a gril. Pravidelně objednávám knížky. (Tomáš)
V nákupních centrech nakupuju docela často, protože tam mají vždycky slevy a já se snažím ušetřit na jídle. Nakoupím všechno na jednom místě a nemusím tahat každý den těžké nákupní tašky. Je tam taky hodně malých obchodů pod jednou střechou a já jsem pokaždé zvědavá, jestli mají něco nového a hlavně zlevněného. Praktické je i to, že si tam děti můžou hrát v dětském koutku a nemusím na ně pořád dávat pozor. Proto jsme často v nákupním centru celou sobotu. Odpoledne si zajdeme na oběd, někdy také do kina a večer se vracíme domů. (Martina)
Já se přiznám, že jsem na nakupování fakt docela závislá. Zajímám se o módu a kosmetiku a strašně ráda obcházím parfumerie a butiky. Pokaždé si musím něco koupit, i když nic nutně nepotřebuju. Nějaký parfém, lak na nehty, rtěnku nebo aspoň krém na ruce. Zjistila jsem, že to leze docela do peněz. Dost času strávím taky v butiku. Tam jsem ve svém živlu. Donekonečna si zkouším různé halenky, sukně, kalhoty nebo šaty. Mám perfektní pocit, když si koupím něco nového na sebe a všichni mi říkají, jak mi to sluší. Vždycky mi to zvedne náladu! (Klára)

Taková normální rodina

Jsme taková normální česká rodina. Bydlíme v rodinném domě v Táboře, v malém městě asi hodinu jízdy od Prahy.
Jmenuju se Petr, je mi osmnáct let a studuju na gymnáziu. Příští rok budu dělat maturitu a potom chci studovat práva na univerzitě v Praze. Jako snad každý kluk se zajímám o sport. Hraju fotbal a volejbal a od osmi let se věnuju veslování.
Můj táta se jmenuje Pavel. Před osmi lety založil malou reklamní agenturu a od té doby je ve dne v noci v práci. Neumí moc odpočívat, a jestli to takhle půjde dál, tak z něho bude za chvíli workoholik. Jediným místem, kde dokáže odpočívat, jsou tenisové kurty, protože hraje vášnivě rád tenis. V poslední době taky tráví hodně času nočním surfováním po internetu. Má rád dobré jídlo a občas chodí s námi do italské nebo čínské restaurace na nějakou specialitu.
Moje máma se jmenuje Alena. Pracuje jako dětská lékařka. Má soukromou ordinaci. I když musí také od rána do večera pracovat, najde si narozdíl od táty čas na své koníčky. Skoro každý den jezdí na kole. Říká, že ušetří za dopravu a ještě se udržuje v kondici. Je to pravda, protože je i při svém věku docela kočka. Babička se často zlobí, protože si myslí, že je máma kost a kůže. Táta chce, aby s ním hrála tenis, ale protože většinou prohrává, tak ji to moc nebaví. Raději si přečte hezkou knížku. Každý pátek pořádá se svými kamarádkami dámskou jízdu. Pokaždé se vrací domů v dobré náladě.
Mám starší sestru Janu. Naši příbuzní říkají, že je to hezká a chytrá holka. Myslím si ale, že je i dost pohodlná a líná. Ze všeho nejraději spí nebo někde lítá po obchodech. Chce vypadat hezky, protože pracuje jako sekretářka u jedné mezinárodní společnosti. Tady se před třemi roky seznámila se svým přítelem Jakubem. Jakub je moc fajn, dobře si s ním rozumím a sestra asi taky, protože je do něho hodně zamilovaná. Jakub na ní může oči nechat. Udělal by pro ni první poslední.
Rádi cestujeme nebo chodíme na pěší túry. O víkendu jezdíme na chalupu na Vysočinu, kde žije naše babička Hana, a příležitostně navštěvujeme všechny tety a strejdy.

CESTA LETADLEM A LODÍ (rozhovor)

A: Tys byl o prázdninách v Anglii, že? Letěl jsi letadlem nebo jsi jel vlakem?
B: Tam jsem letěl, ale zpátky jsem se Vrátil vlakem.
A: Jakou jsi měl cestu?
B: Letadlem to bylo velmi rychlé a pohodlné. Za dvě hodiny jsme byli na letišti Heathrow u Londýna.
A: To je úžasné.
B: Ovšem s vyřizováním různých pasových a celních formalit to zabere mnohem víc času. V Praze jsme byli odbaveni asi za půl hodiny a v Londýně to trvalo ještě déle.
A: A jak jsi snášel let? Letěl jsi poprvé, nebojsi na cestování letadlem už zvyklý?
B: Let byl normální, a tak mi nebylo nic, jenom při vzlétání a při přistávání jsem měl trochu nepříjemný pocit. Horší to ale bylo na lodi při zpáteční cestě.
A: Myslel jsem, že moře v Lamanšském kanálu je vždycky klidné.
B: Ne vždy. Tenkrát byla bouřka a loď se kymácela tak silně, že nám bylo všem špatně. Něco jako mořská nemoc.
A: Naštěstí ta plavba netrvá dlouho, viď?
B: Přesně si to už nepamatuji, ale z přístavu Dover do Calais je to asi půldruhé hodiny.
A: A jak jste pokračovali v cestě potom?
B: Po vystoupení z lodi jsme přešli na nádraží, které je velmi blízko, a hned jsme nasedli do rychlíku na Paříž.
A: Tam ses jistě zdržel a prohlédl sis trochu město, že?
B: Ano. Přerušil jsem jízdu najeden den, abych se mohl podivat do Louvrů a prohlédnout si ještě některé jiné historické památky. Zavazadla jsem si samozřejmě nechal v úschovně.
A: Když jsi měl tak málo času, mohl sis udělat okružní jízdu po Paříži a vidět tak všechna zajímavá místa během dvouhodinové prohlídky.
B: Paříž už celkem znám, a tak jsem si raději prohlédl galerii v Louvrů.
A: To byly jistě krásné zážitky. Taky bych se tam rád někdy podíval.

Lingvistika (dříve psáno linguistika) neboli jazykověda je věda zkoumající přirozený jazyk. Lze ji dělit na obecnou lingvistiku, aplikovanou lingvistiku, gramatiku a na jazykovědy jednotlivých jazyků nebo jejich skupin. Mezi ně patří např. anglická filologie neboli anglistika, dále např. bohemistika, germanistika, slovakistika, lusitanistika, turkologie; afrikanistika apod. (pro jejich seznam viz článek filologie). Označení filologie ovšem znamená široce pojaté studium jazyka, literatury i kulturních, historických a zeměpisných specifik dané oblasti (tzv. reálie). Lingvistiku je také možné chápat jako soubor jednotlivých jazykovědných disciplín (především fonologie, morfologie, lexikologie, syntaxe a textové lingvistiky). Jazykem se zabývá také mnoho dalších vědeckých disciplín, například psychologie, informatika, filosofie, biologie, anatomie člověka, sociologie, antropologie a další. Od 2. poloviny 20. století také vznikají hraniční jazykovědné disciplíny, jako je psycholingvistika, sociolingvistika, neurolingvistika aj. Roztříštěnost jazykověd však není sjednocována, ale jde spíše o paralelní disciplíny.

Můj tata se jmenuje Pavel. Před osmi lety založil malou reklamní agenturu a od té doby je ve dne v noci v práci. Neumí moc odpočívat, a jestli to takhle půjde dál, tak z něho bude z chvíli workoholik.
_____________
od té doby
před osmi lety
založil malou reklamní agenturu
ve dne v noci
neumí moc odpočívat
z chvíli
_____________
Můj tata se jmenuje Pavel. Před osmi lety založil malou reklamní agenturu a od té doby je ve dne v noci v práci. Neumí moc odpočívat, a jestli to takhle půjde dál, tak z něho bude z chvíli workoholik.

Jsme taková normální česká rodina. Bydlíme v rodinném domě v Táboře, v malém městě asi hodinu jízdy od Prahy. Jmenuje se Petr, je mí osmnáct let a studuju na gymnáziu. Příští rok budu dělat maturitu a potom chci studovat práva na universitě v Praze. Jako snad každý kluk se zajímám o sport. Hraju fotbal a volejbal a od osmi let se věnuju veslování.

Požehnej, Pane, tyto dary, které máme z tvé štědrosti.

Skrze Krista našeho Pána.

Amen.