Czech Recordings

Zlatčina dobrodružství

Zlatka je jedna z nejveselejších andulek, jaké znám. Jí neustále procházejí ty nejztřeštěnější věci. Tak například nedávno. Najednou prosvištěla bleskovým letem přes pokoj. Na stole stála cukřenka. Po cukru byla zapíchnutá stříbrná lžička. Všechny andulky mají rády lesklé věci. Proto i Zlatka přirozeně přistála na lžičku. Při tom se lžička převážila a Zlatka dostala pořádnou cukrovou sprchu. Naprosto šokovaná vzala rychle do zaječích. Zlatka musí vyzkoušet všechno, co není přikované nebo přibité nýty. Naposledy se seznámila s citronovou kůrou. Že jí kysele věci vůbec nechutnají, to se dalo vyčíst z „výrazu", který byl neuvěřitelně pokřivený.
Podobně se andulce vedlo se sklenicí minerální vody. Spustila se z okraje sklenice, ale neudržela se a sklouzla až dolů. Vzápětí se vykoupala v uhličitých bublinkách minerálky. Bylo vidět, že to není ani trochu příjemné.
Před klavírem má Zlatka naprosto zvláštní respekt. Jednoho dne, když bylo víko nahoře, se Zlatka prošla po klávesách a zahrála nedobrovolně pár tonů. Ty se jí však zřejmě ani trochu nelíbily. V panice utekla do klece. Od té doby dělá v pokoji při leteckých výpravách kolem klavíru velký oblouk.

Romeo a Julie

Moje dcera si toužebně přála andulku. V obchodě se zvířaty jsme nakonec našly „jejího" vysněného ptáčka. Překrásně zeleně vybarveného samečka. Vedle něj seděla šedomodře vybarvená samička. Viděly jsme, že se oba ptáci k sobě chovali velice přátelsky, měli se očividné rádi. Seděli těsně u sebe, přitisknutí k okraji klece, zoubkovali se a jeden druhého něžně čistil. Ale ne - vždyť jsme přece původně chtěly jenom jednoho, toho nádherně zeleného! Doma už stála velká klec s odpovídajícím vybavením. Papouška jsme pojmenovaly Bubo. Příjemná prodavačka ho ve voliéře v prodejně chytla a dala do male krabičky z tvrdého papíru. Doma jsme Buba vypustily do nádherné velké klece, ve které se musel cítit jako v luxusním paláci. Žádní spolubydlící, optimální vybavení pro andulky a spousta místa. Pták byl přes všechno nabízené pohodlí smutný. Dřepnul si do kouta klece a ani nechtěl žádné krmení. Je snad nemocný? Probíraly jsme s dcerou křížem krážem jeho záhadné chování. Až přišla dcera s nápadem. Vzpomněla si na modrošedou samičku. Nechybí ptákovi třeba jeho partnerka? Běžela do obchodu a brzo se objevila zase doma. Co jsme potom viděly, to nebylo k uvěření. Obě andulky se okamžitě cukrovaly. Těsně se přitiskly a mohutně zoubkovaly. Až teprve po neuvěřitelném a dlouhotrvajícím přivítání si našly chvilku a společně odkráčely k nabídnutému klasu prosa. Před sebou jsme zřejmě měly Romea a Julii z ptačí říše.

Výlet do zeleně

Lili a Billi, naše andulky, mohou každý den několik hodin létat volně po pokoji. Po tu dobu dávám bedlivý pozor, zda jsou všechna okna a dveře dobře zavřené. Jednou ale přece jen Billi využil chvíle mé nepozornosti, letěl těsně za mnou, když jsem opustila pokoj, a prolétl skrze otevřeně dveře domku rovnou do zahrady. Špička sousedovic jedle se Billimu zdála nejideálnějším místem pro přistání. Věděla jsem, že jedinou šancí, jak ho nalákat zase zpět, je upozornit ho na jeho samičku nebo čekat, jestli dostane hlad. Rychle jsem ze sklepa přinesla starou klec, otevřela dvířka, vložila klas prosa dovnitř a položila ji na balkon.
Lili jsem posadila do její klece, uzavřela dvířka a umístila ji těsně vedle nachystané staré klece. Lili začala velmi brzy skřehotavým hlasem lkát, tak jak to andulky dělají, aby získaly kontakt se zatoulaným partnerem, kterého je třeba najít. Ukázalo se, že moje předpoklady byly správné. Asi po dvou hodinách opustil Billi jedli a doletěl na zábradlí balkonu, aby svoji partnerku uklidnil. O chvíli později vlezl do otevřené klece, aby chutným prosem zahnal hlad. Co nakonec rozhodlo, zda láska k Lili, nebo známá pravda „láska prochází žaludkem", to nevím, ale posléze se dobrovolně vrátil do „vězení".

Zkušenosti s bydlením v garsonce dávají lidem, jenž se pak nastěhují do většího bytu, zvláštní pocit jakéhosi osvobození. Ale může to být i jinak...

Byt, kde se všechny soukromé činnosti vykonávají v jednom jediném prostoru. To je jednoduše řečeno garsonka. Jde o zvláštní fenomén v soukromé anabázi bydlení mnoha lidí. A nutno říci, že se to netýká jen těch mladých.

Když se řekne garsonka, každý si představí malou, maximálně třicetimetrovou místnost s přilehlou koupelnou a toaletou a většinou i předsíňkou zanedbatelných rozměrů. A v takovém prostoru se vaří, jí, bydlí a spí. Pokud jde skutečně o garsonku malých rozměrů, pak nezbývá než minimalizovat objem svých nároků. Kuchyňka může obsahovat jen nezbytné spotřebiče, jakými jsou chladnička, menší varná deska a rychlovarná konvice, případně mikrovlnka. Úložné prostory na kuchyňské nádobí by měly poskytnout možnost efektivního ukládání suchých potravin a nezbytného nádobí. Jídelní stůl může zabrat více místa. Společně s postelí je totiž nejdůležitějším nábytkem pro základní bydlení. Návštěva také určitě pochopí, že v malé garsonce může chybět pohovka a ráda s vámi zasedne v družné náladě kolem stolu.

Pohovka opravdu nemusí být nezbytnou součástí garsonky. Tou je hlavně postel, která by neměla ani v malém bytě ztratit nic na své kvalitě. Rozkládací pohovky jsou výborným řešením pro návštěvy, které u svých hostitelů přespí. Nicméně pro každonoční zdravé spaní jsou většinou nevyhovující, nemluvě o neustálé nutnosti jejich rozkládání a skládání. Přestože je z důvodu nutnosti odvětrání lepší postel na nohách, v tomto případě se dá akceptovat i postel s úložným prostorem, avšak za předpokladu kvalitních matrací odvádějících vlhkost.

Každý kousek místa k ukládání věcí je zvláště v garsonce k nezaplacení. A je ho třeba dobře využít. Tím se dostáváme k problematice úložných prostor v garsonce. Ty jsou zejména v malých místnostech velmi důležité pro pohodlné udržení pořádku. Řešením může být vestavěná skříň v předsíni, pokud je to možné. Měla by být dostatečně hluboká a vysoká až do stropu, aby se využil každý centimetr místa. V případě, že to není možné, nezbývá než řešit ukládání věcí v hlavní místnosti. Snažíme se využít každou niku. Nejméně příznivá z tohoto hlediska je varianta obdélníkové místnosti bez jakýchkoliv výklenků. Tam se snažíme umístit větší hmoty nábytku na kratší stěnu, aby se celkový optický dojem nezhoršil přílišným zúžením prostoru. Zajímavou možností pro ukládání věcí mohou být i taburety, lavice a stolky s úložným prostorem.

Barevné řešení garsoniéry by se mělo držet spíše světlých odstínů. Velmi dobrý optický efekt vytvoří použití skla a jiných transparentních materiálů. Působí vzdušně a nezatěžují prostor. Ani svítidly se nemusí šetřit. Je zcela nevhodné umístění pouze jednoho centrálního svítidla. Malému prostoru ve večerních hodinách velice prospěje vícero lamp a lampiček určujících tak jednotlivé funkční zóny.

K zútulnění garsonky poslouží i vhodně zvolené kusové koberce, které kromě tlumení zvuků také opticky napomůžou oddělení funkčních zón. Vzdušnosti zase přispěje promyšlený design doplňků a dekorací. Rozhodně platí, že méně je více.

Garsonka ale nemusí být vždy jen tou minimístnůstkou, o které jsme teď hovořili. Může být i velice rozlehlá, bez jakýchkoliv přepážek. Takový prostor nabízí samozřejmě podstatně více možností řešení. Můžeme si dovolit výraznější oddělení jednotlivých funkčních zón, můžeme různě experimentovat s dispozicemi. Nicméně principy týkající se úložných prostor a osvětlení zůstávají stejné. Jen si můžeme dovolit více nábytku i dekorací. Pokud jde o prostory v půdní vestavbě, dřevěné části střešní konstrukce můžou zůstat obnažené, a tak opticky určovat členění prostoru. Velmi zajímavé jsou i originální textilní nebo papírové zástěny a paravany. Interiér zútulní také knihovny a regály orientované dovnitř velkého prostoru.

Garsonka je minibyt. Při troše snahy z ní ale můžete vytvořit zajímavý prostor s útulnou atmosférou, na kterou budete rádi vzpomínat.

Penzion je situován v klidné části Dvora Králové, pouze několik minut chůze od centra města, ZOO, a městského koupaliště.

ubytování :

Penzion nabízí ubytování v 20 dvoulůžkových pokojích,
4 pokoje s možností přistýlky, 2 třílůžkové pokoje
6 čtyřlůžkových pokojů, 1 pětilůžkový pokoj, 1 bezbariérový pokoj, 1 luxusní apartmán, kuřácké a nekuřácké pokoje.

Koupelna se sprchovým koutem a WC, fén, barevný televizor se satelitními programy, telefon, možnost zapůjčení dětské postýlky, některé z pokojů s přístupem na internet

Restaurace :

Nově otevřená restaurace s celoročním provozem, nabízí výběr ze specialit místní i zahraniční kuchyně. Našim klientům rádi nabídneme zázemí, kde je k dispozici vybavená školící místnost vhodná pro uspořádání firemních školení a prezentací. Dále je zde možnost využití salónku, který je jako stvořený pro rodinné oslavy, svatby, srazy, atd. Hosté mohou dále využít zahradní terasu s výhledem do zahrady.

Sport :
Zázemí bylo postaveno po prvním roce provozu penzionu. K dispozici je zde zahradní bar, pergoly, venkovní bazén, dětský bazén, hřiště na fotbal, basketbal a dětské hřiště. Využití zahradního areálu je zdarma pro všechny hosty penzionu. Menší putting green.

Kongresy, sály, školení :

Naše nová školící místnost je vhodná pro uspořádání firemních školení a prezentací. Klientům je k dispozici veškeré níže uvedené vybavení. Místnost je plně klimatizována.

kapacita cca. 70 osob, místnost je kompletně ozvučena s možností napojení mikrofónu, k dispozici je: video, dataprojektor, TV, DVD, přístup na internet telefon.

Historie, památky, okolí :

Kdysi věnné město českých královen a v současné době jedno z významných středisek textilního průmyslu ve východních Čechách, má řadu historických, kulturních a uměleckých památek i nádherné okolí se zajímavostmi, za nimiž sem každoročně jezdí tisíce návštěvníků. Město se rozkládá v Královédvorské kotlině, jejíž přirozenou osou je řeka Labe. Toto údolí ohraničují na severu lesy Království a na západě hora Zvičina, která se vypíná do výše 671m.

Česko, oficiálně Česká republika, je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Rozkládá se na území tří historických zemí – Čech, Moravy a části Slezska – na ploše 78 867 km2. V roce 2009 v Česku žilo přibližně 10,5 milionu obyvatel. Administrativně se dělí na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha.
Česká republika je demokratický stát s liberální ústavou a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je členským státem Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie.

Politický systém
Česká republika je demokratická parlamentní republika. Výkonnou moc má prezident a vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let oběma komorami Parlamentu. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.
Parlament ČR je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát.

Náboženství
V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho. Podle posledního sčítání lidu z roku 2001 je většina populace (59 %) bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (26,8 %), následují Českobratrská církev evangelická (1,15 %) a Církev československá husitská (0,97 %). Počet vyznavačů judaismu či islámu je nepatrný.
Větší podíl věřících má jižní a střední Morava, naopak severní a severozápadní Čechy vykazují největší podíl nevěřících osob.

- Ahoj, jmenuji se Daniel

- Je mi 31 let.

- Omlouvám se, ale nemluvím česky.

- Mohu mluvit jen anglicky, německy a rusky.

- Český fotbalový tým je dobrý. Míval jsem rád Nedvěda.

- Je tu někde blízko nějaká restaurace?

- Je tu někde blízko nějaký obchod?

- Je tu někde blízko nějaká hospoda?

- Je to daleko?

- Jak se můžu dostat do...?

- Praha je krásné město.

- Jsem z Anglie.

- Nemám rád dívání se na televizi. Dávám přednost čtení, sportování a jsem rád na čerstvém vzduchu.

1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17,18,19,20
>
> 30,31,32,33
>
> 40,50,60,70,80,90,100
>
> 1000, 100 000, 1000 000

I don't speak czech.

Jenže hrůza, až si děti pojezdil po schodech, marně se rozhlížely kolem dokola, kde je ten velký dům, před kterým měly zůstat a na tatínka čekat. Děti začaly běhat sem a tam, a dostaly strach, co s nimi bude ve velkém městě bez tatínka. Trvalo to už hrozně dlouho, začalo se dokonce stmívat a měly hlad.

Mařenka si vzpomněla na pohádku O perníkové chaloupce, a proto věděla, že ani kdyby takovou chaloupku objevila, nešla by si perníku naloupat! Ani do žádného domu by se neodvážila, co kdyby přece jen v něm bydlela nějaká městská ježibaba!

Děti byly velmi unavené a zoufalé. Jak najít tatínka?

Až Jeník si vzpomněl na to, co viděl v televizi, že na policii dovedou najít každého člověka ve svém počítači.

Tam jistě budou vědět o tatínkovi. Ale jak trefit na policii?

Nakonec se Jeník oslovil jednu paní, která moc nevypadala jako ježibaba, kde je policie.
Paní jim ukázala dům na konci ulice. Děti došly až k domu a se strachem zaklepaly na velké dveře. Pán v uniformě jim otevřel, ony slušně pozdravily, a ptaly se, jestli v počítači nemají jejich tatínka, co se jim ztratil!

Pán v uniformě se zasmál a řekl jim, že v počítači mají jen lidi, kteří něco zlého provedli. Mají je v počítači proto, aby si ostatní lidé na ně dali pozor!

Že jejich tatínek asi nic zlého neprovedl, toho v počítači nemají.

Ale něco vymyslíme, nebojte se! Pán je zavedl do místnosti, kde dal jim napít a zeptal se, jak se jmenují, a kde bydlí!

A pak telefonoval! Ptal se svých kolegů z jiných policejních stanic, jestli někdo nehledá děti. Jak se Jeníčkovi a Mařence velmi ulevilo, když bylo slyšet tatínkův hlas v telefonu!

Za chvíli tatínek přišel. Taky měl o děti velký strach. Všichni poděkovali pánům na policii. Ti nakonec děti pochválili za to, že se s nikým cizím nedaly do řeči a přišly k nim.

Je mnoho zlých lidí, kteří by jim ublížili.

Pamatujte si děti, když jste nic zlého neprovedly, páni v policejních uniformách vám pomohou. Sice Jeníček a Mařenka neposlechli tatínka, to je také zlá věc, ale pro tentokrát jim to tatínek odpustil.

Však si to budou už pořádně pamatovat!

Jeníček a Mařenka bydleli v malé vesničce u lesa. Chodili do lesa na houby a na jahody, nebo jen tak se proběhnout. V lese už by nezabloudili!

Jednou ráno jim tatínek řekl: "Děti, ještě nikdy jste nebyly ve velkém městě, mám tam dnes cestu a vezmu vás s sebou."

Děti se, to se ví, těšily, však už dlouho toužily podívat se do města.

Jeníček a Mařenka se hezky oblekli a jeli s tatínkem do města. Když přijížděli k městu, nepřestávali se divit velkým domům, jaké ještě neviděli, množství lidí a automobilů. Bylo jich tak moc, že už zde nebylo místa pro louku, ani les, ba ani jen malý kousek travičky. To se jim ale nelíbilo.

Tatínek šel do jednoho takového velkého domu, a chtěl je vzít s sebou. Ale oba chtěli zůstat venku a prohlížet si ty velké domy okolo. Tatínek jim teda řekl, aby zůstaly na této lavičce, která byla u domu.

"S nikým se nedávejte do řeči, a neodcházejte. Já se za chvíli vrátím."

Ale - neposedné děti si řekly, že se půjdou podívat jen za roh toho domu, jaké to tam je. Šly, jenže po chodníku chodilo tolik lidí, musely se jim všelijak vyhýbat, až nakonec je proud lidí vedl sám, i kdyby děti nechtěly.

Těch věcí, co se dalo vidět za zasklenými velikými dveřmi a okny! Hračky, přístroje, a také lidi, kteří se nehýbali. Co to je? Mařenka řekla, že to nemohou být tak velké panenky, děti by se s nimi nemohly hrát, protože by je neunesly, a dospělí si přece nehrají! Možno jsou to lidé, kteří zkameněli, a pak je dali do těchto obrovských skleněných skříní!

Děti šly dále, a přišly k takovým zvláštním schodům, po kterých lidé vůbec nemuseli šlapat, ale které je vyvezly rovnou nahoru. Tak tohle ještě Jeníček a Mařenka neviděli! Tak se jim to zalíbilo, že se vyvezli několikrát nahoru a dolů, a na všechno ostatní zapomněli, i na to, že je tatínek už jistě hledá.