Czech Recordings

Nikdy jsem nebydlel na vesnici.

Nikdy jsem nebydlel na vesnici.

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99, 100, 101, 102,…. 107, 108, 109, 110
111, 112, 113, 114… 119,
120, 121, 122, 123, 124, 125…
130, 131…. 137, 138, 139
140, 141, 142, …. 149
150, 151, 152, 153…. 158, 159
160, 161… 168, 169
170, 171…. 176, 177, 178, 179
180…. 188, 189
190, 191, 192, 193, 194, 195….
200, 201….
210, 211, 212…. 218, 219
220, 221….

n - pán (man)

ň - promiň (sorry)
- promiňte (sorry)

ne - ne (no)
- nemám (I don't have)

ně - něco (something)
- hodně (much)

ny - hodiny (clock)

ni - nic (nothing)
- stanice (station)

ný - chutný (delicious)

ní - peníze (money)
- paní (lady, Mrs.)

de - den (day)
dé - lidé (people)

dě - děkuji (thank you)
- dělám (I do)

dy - když (when)
- tady (here)

di - lidi (people)

dý - dýka (dagger)

dí - díky (thanks)

t - taky (as well)

ť - dobrou chuť (Bon appetite!)

te - televize (television)

tě - tělo (body)
- ještě (still)

ty - ty (you)
- kvality (qualities)

ti - tisíc (thousand)

tý - týden (week)

tí - pití (drink)
- tíhové zrychlení

ČAS (rozhovor)

A: Kam jdeš tak brzy?
B: Na fakultu. Máme dnes přednášku už od osmi.
А: V kolik hodin musíš vstávat?
B: Když začínáme v osm, vstávám v půl sedmé, ale jindy obyčejně o hodinu později.
A: Jak dlouho ti trvá cesta na fakultu?
В: To záleží na situaci. Někdy čekám při přestupování na tramvaj dlouho, a pak se dostanu na fakultu za tři čtvrtě hodiny. Ale většinou mi to vyjde na třicet pět minut.
A: To já mám velkou výhodu, že bydlím blízko. Jsem na fakultě pěšky za deset minut. Kolik hodin přednášek nebo cvičení máte denně?
В: To je různé. Někdy máme čtyři hodiny, jindy třeba osm. Často se stává, že nemám ani čas jít na oběd do menzy.
A: Máte mezi přednáškami nějaké přestávky?
B: Každá vyučovací hodina trvá čtyřicet pět minut. Po devadesáti minutách je vždy desetiminutová pauza.
A: Kdy máš kursy angličtiny?
B: Vždycky v úterý a v pátek odpoledne.
A: A kolik hodin přednášek máš za týden?
B: Nevím přesně, ale určitě přes třicet.
A: Zbývá ti vůbec nějaký čas na studium?
B: Učím se obyčejně v sobotu a v neděli, kdy máme volno.
A: A máš někdy také čas na zábavu?
B: Ale ano, jednou za čtrnáct dní jdu do kina nebo divadla.
A: To je dost málo. Už tě tedy nebudu zdržovat, abys nepřišel pozdě na přednášku. Na shledanou!

ČAS (rozhovor)

A: Kam jdeš tak brzy?
B: Na fakultu. Máme dnes přednášku už od osmi.
А: V kolik hodin musíš vstávat?
B: Když začínáme v osm, vstávám v půl sedmé, ale jindy obvykle o hodinu později.
A: Jak dlouho ti trvá cesta na fakultu?
В: To záleží na situaci. Někdy čekám při přestupování na tramvaj dlouho, a pak se dostanu na fakultu za tři čtvrté hodiny. Ale většinou mi to vyjde na třicet pět minut.
A: To já mám velkou výhodu, že bydlím blízko. Jsem na fakultě pěšky za deset minut. Kolik hodin přednášek nebo cvičení máte denně?
В: To je různé. Někdy máme čtyři hodiny, jindy třeba osm. Často se stává, že nemám ani čas jít na oběd do menzy.
A: Máte mezi přednáškami nějaké přestávky?
B: Každá vyučovací hodina trvá čtyřicet pět minut. Po devadesáti minutách je vždy desetiminutová pauza.
A: Kdy máš kursy angličtiny?
B: Vždycky v úterý a v pátek odpoledne.
A: A kolik hodin přednášek máš za týden?
B: Nevím přesně, ale určitě přes třicet
A: Zbývá ti vůbec nějaký Čas na studium?
B: Učím se obyčejně v sobotu a v neděli, kdy máme volno.
A: A máš někdy také čas na zábavu?
B: Ale ano, jednou za čtrnáct dní jdu do kina nebo divadla.
A: To je dost málo. Už tě tedy nebudu zdržovat, abys nepřišel pozdě na přednášku. Na shledanou!

O UTRŽENÉM SLUCHÁTKU

Mach a Šebestová byli žáky třetí bé, bydleli v jednom činžáku a chodili do školy spolu.
V domě bydlela paní Kadrnožková se psem Jonatánem a paní Cibulková s kočkou Micinkou, takže tam byl občas pěkný cirkus.
Šebestová si dělala z Jonatána legraci a říkala mu: „Haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milión".Jonatána to zlobilo, ale jinak to byl kamarád a často paní Kadrnožkové utekl, aby Macha a Šebestovou do školy doprovodil. Jenomže paní Kadrnožková mu tyhle výlety jen tak netrpěla.
Upřímně řečeno, Mach a Šebestová si na paní Kadrnožkovou rozhodně nemohli stěžovat, protože jejím přičiněním přicházeli do školy skoro vždycky včas. Ani pes Jonatán se na paní Kadrnožkovou nezlobil. Jonatán byl totiž hravé zvíře, a tak měl celé dopoledne o zábavu postaráno.
Ten den byl zrovna přírodopis a soudružka učitelka vyvolala Macha, aby řekl, co ví o zajících. Jenže Mach toho věděl o zajících moc málo, znal akorát zajíce na smetaně, a tak stále říkal: „Zajíc žije v lese, v lese, žije v lese". A soudružka učitelka řekla: „To ví i malé dítě, že nežije na nádraží. Řekni nám, čím se živí, kolik má zubů a tak dále. Tak sednout! Zítra tě vyvolám znovu a jestli to nebude lepší, tak se těš!" Ale Mach se dal najednou do smíchu a s ním celá třída. Všichni se smáli jako pominutí. Cha-cha-cha-cha! Che-che-che-che! Chi-chi-chi!
A soudružka učitelka řekla: „Tak dost! Tohle není žádné vyučování!" Jenže vtom vešel do třídy soudruh ředitel a velice se divil: „Venku je tak krásně a vy jste tady jako zabednění!"
Ale soudružka učitelka řekla: „Promiňte, ale na ulici je pes, chová se jako blázen, no račte se podívat!" A soudruh ředitel se dal do smíchu: „No ne! Ten pes je vynikající! Proč by se měly děti dívat na mrtvého zajíce, když můžou vidět tak báječně živého psa?"A Šebestová řekla: „Prosím, to je náš kamarád Jonatán!" A oba se s Machem těšili na konec vyučování, až se s Jonatánem sejdou.
Jenže. Když skončila škola, Jonatán už na ulici nebyl a Šebestová si povzdechla: „Toho asi paní Kadrnožková přece jenom chytila!"A tak šli s Machem domů a najednou uviděli takového zvláštního pána.
A Šebestová řekla: „Hele, ten pán si hraje na psa, no koukej co dělá!" Ale Mach řekl: „Šebestová, ty seš přece trdlo! Co by si hrál na psa? Takovej starej člověk si nebude hrát na psa. Ten ztratil brejle, vsaď se!" A měl pravdu. Ten pán ztratil brejle a nemohl je najít, protože brejle se bez brejlí špatně hledají. Naštěstí Mach brejle měl, a tak ty brejle našel.
A starý pán měl radost a řekl: „Tak abyste věděli, za to, že tak hezky pomáháte starým lidem, tak vám něco dám". A Šebestová řekla: „No jo. Ale k čemu nám to bude dobrý? S tím se nikam nedovoláme." A chtěla sluchátko vrátit. Jenomže ten pán byl pryč. „No to jsem blázen!" divil se Mach.
Ale Šebestová řekla: „To máš fuk. Radši mi řekni co s tím budeme dělat?" „Můžeš do toho volat 'Haló, haló, proč je koček málo'," řekl Mach. „A tak štěkám jako hrom, ať je koček milión," řekla Šebestová. A vtom se ze sluchátka ozvalo: „Říkáte milión koček? No prosím, jak si přejete."Oba koukali jako vyjevení, protože tolik koček v životě neviděli. První se vzpamatovala Šebestová a řekla: „Poslouchej, mám dojem, že to má na svědomí to sluchátko." „No jo", řekl Mach. „Jenomže co teď? Co s těma kočkama? Když je vezmu domů, tak mě naši vyhodí."
„A co sluchátko?" řekla Šebestová. „Prosím vás, ať jsou ty kočky pryč!" A ze sluchátka se ozvalo: „Ale prosím, beze všeho." „Šebestová, člověče, ono to vážně funguje!" řekl Mach. „To je fantastický, chápeš to?" „Nechápu, řekla Šebestová, ale fakt je to, že je to fantastický". A oba kroutili hlavou celou cestu až domů.
Jonatán je zdravil už z dálky a Šebestová řekla: „Chudinka malej! Ta Kadrnožková ho už zase zamkla." Ale Mach se zasmál: „Jestli chceš, tak bude dole na to tata." A řekl: „Mohl by být Jonatán chvilku ptákem?" A ze sluchátka se ozvalo: „Ale jo, no proč ne?" A to už měl Jonatán krásná křídla. A Mach dole křičel: „No tak poleť!" „Vypadá nějak divně, že jo?" řekl Mach. „S takovou obludou si přece nebudeme hrát." Jenomže Šebestová řekla: „Ty si stejně hrát nemůžeš. Musíš se učit, zejtra jsi zkoušenej ze zajíců."
Ale Mach se dal do smíchu: „Šebestová, já mám nápad. Vždyť si můžeme hrát se zajícema." A hned řekl: „Prosím vás, my bysme potřebovali, aby z nás byli tři zajíci.." A ze sluchátka se ozvalo: „No jak račte." A než bys řekl švec, Mach, Šebestová a Jonatán hopkali k lesu.
Našli tam spoustu novejch kamarádů a dozvěděli se spoustu věcí. Starý zajíc jim vysvětlil všechno možné: no k čemu jsou vlastně zaječí uši a co se s nima dá dělat. Bylo to všechno hrozně zajímavé až na to, že je pořád vyrušoval nějaký myslivec. Jenomže Mach, Šebestová a Jonatán si s ním naštěstí věděli rady.
A příští den, když soudružka učitelka vyvolala Macha a ptala se, co ví o zajících, Mach začal vyprávět, čím se zajíci živí, kolik mají zubů a kolik dětí, jak bydlí, kdy tak asi ráno vstávají a kdy jdou večer spát. A soudružka učitelka kroutila hlavou: „No je to vůbec možné, aby žák třetí bé věděl o zajících víc než já?"
A tak Mach dostal jedničku s hvězdičkou a Šebestová mu šeptala: „Tak to ti teda řeknu, že to sluchátko je ohromná věc." A Mach řekl: „Člověče, Šebestová, s tím zažijeme věcí! To teprve uvidíš!"To s těmi zajíci se stalo ve středu. A hned ve čtvrtek odpoledne soudružku učitelku někdo zdraví. Jeje, dobrý den, soudružko učitelko, jak se máte a tak dále. Byla to paní Machová. A hned o škole. Jestli se jako může zeptat, jak to tomu klukovi jde.
A soudružka učitelka povídá: „Můžete být klidná, paní Machová. Tomu vašemu to jde výborně a Šebestové zrovna tak. Včera jsem dala oběma jedničku s hvězdičkou, protože věděli o zajících víc, než je napsáno v Brehmově Životě zvířat.
Jen je mi divné, že oba začali najednou všechno okusovat. Tužky, pravítka, dokonce i učebnice. Řekněte mi, kdo je to učí".A paní Machová povídá: „Tak vám teda řeknu, soudružko učitelko, tohle je mi nějak podezřelý. Představte si, že včera přiběhlo za tím naším klukem z lesa skoro třicet ušáků. Měli jsme jich plnej byt. Já říkám: Poslouchej, co to má znamenat? A on že co to má bejt, že to jsou kamarádi.
Já povídám, pěkní kamarádi. Všechno je okousaný, i nohy od židlí, a těch bobků všude, kdo to má uklízet. To víte, že jsem je vyhodila. Ale představte si, mladý pán se urazil a že než by byl naším synem, to že bude radši rackem chechtavým, a kdesi cosi. Tak jsem řekla, jen si posluž. Až tím rackem budeš, tak mi dej vědět, žvanile jeden užvanilej".
Ale soudružka učitelka najednou povídá: „No ne. Kdopak to sem přilít?" A ten racek chechtavý řekne: „Che-che-che-che, mami, che-che-che, tak se ti hlásím, che- che-che". A o paní Machovou se pokouší mrákoty. Teda řeknu vám, soudružko učitelko, to jsou dneska děti, co?

KULTURNÍ ŽIVOT (rozhovor)

A: Mám tady hosty ze zahraničí a rád bych je vzal někam do divadla: neviděls v poslední době nějakou dobrou divadelní hru, kterou bys mi mohl doporučit?
B: Pro cizince se nejlépe hodí nějaká opera, balet nebo pantomima.
A: To je pravda. K tomu nepotřebují znalost jazyka jako na činohru.
B: Na činohru bys je mohl vzít taky, ale samozřejmě by musela být nějaká, kterou už znají ze svých divadel.
A: Znáš, prosím tě, programy některých velkých divadel?
B: Nazpaměť to nevím, ale počkej, podívám se do novin na divadelní pořady na tento měsíc a hned to zjistím. V Národním divadle dávají Smetanovu operu Prodaná nevěsta a od Dvořáka Čerta a Káču. Z činoher by byla zajímavá Falkenštejn anebo Věc Makropulos.
A: A co dávají ve Stavovském divadle nebo v Divadle na Vinohradech?
B: I tam je dobrý repertoár. Já jsem byl na Kouzelné flétně ve Stavovském divadle a na Večeru tříkrálovém ve Vinohradském.
A: A kde jsi sehnal lístky?
B: V předprodeji, ale můžeš je dostat také v pokladně divadla. V některých divadlech prodávají půl hodiny před představením lístky se slevou.
B: Tak jak to dopadlo s návštěvou divadla?
A: Výborně. Moji hosté měli zájem o operu nebo balet. Vzal jsem je tedy do Národního divadla na Rusalku.
B: Jaké bylo obsazení?
A: Představení mělo vysokou úroveň. V hlavních rolích vystupovali naši přední zpěváci a výkon orchestru i sboru byl velmi dobrý. Všichni jsme byli s představením moc spokojeni.

KULTURNÍ ŽIVOT (rozhovor)

A: Mám tady hosty ze zahraničí a rád bych je vzal někam do divadla: neviděls v poslední době nějakou dobrou hru, kterou bys mi mohl doporučit?
B: Pro cizince se nejlépe hodí nějaká opera, balet nebo pantomima.
A: To je pravda. K tomu nepotřebují znalost jazyka jako na činohru.
B: Na činohru bys je mohl vzít taky, ale samozřejmě by to musela být nějaká, kterou už znají ze svých divadel.
A: Znáš, prosím tě, programy některých velkých divadel?
B: Nazpaměť je neznám, ale počkej, podívám se do novin na divadelní pořady na tento měsíc a hned to zjistím. V Národním divadle dávají Smetanovu operu Prodaná nevěsta a od Dvořáka Čerta a Káču. Z činoher by byla zajímavá Falkenštejn anebo Věc Makropulos.
A: A co dávají ve Stavovském divadle nebo v Divadle na Vinohradech?
B: I tam je dobrý repertoár. Já jsem byl na Kouzelné flétně ve Stavovském divadle a na Večeru tříkrálovém ve Vinohradském.
A: A kde jsi sehnal lístky?
B: V předprodeji, ale můžeš je dostat také v pokladně divadla. V některých divadlech prodávají půl hodiny před představením lístky se slevou.
B: Tak jak to dopadlo s návštěvou divadla?
A: Výborně. Moji hosté měli zájem o operu nebo balet. Vzal jsem je tedy do Národního divadla na Rusalku.
B: Jaké bylo obsazení?
A: Představení mělo vysokou úroveň. V hlavních rolích vystupovali naši přední zpěváci a výkon orchestru i sboru byl velmi dobrý. Všichni jsme byli s představením moc spokojeni.

ZÁLIBY - KONÍČKY (rozhovor)
A: Kam pospícháš?
B: Na autobusové nádraží, jedu na chatu.
A: Máte ji někde daleko?
B: Kdepak! Autobusem je to jenom půl hodiny.
A: To je výborné. Za chvíli jsi vlastně v přírodě a hezky si tam přes sobotu a neděli odpočineš.
B: Příroda je tam opravdu krásná, za chatou máme les, ale na odpočinek moc času nemám.
A: Jak to?
B: U chaty je zahrádka, kde trávím většinu svého volného času v práci. Mám hezkou skalku, pěstuji různé druhy skalniček, a také jsem tam zasadil několik okrasných stromků.
Ai Jak je vidět, užitek z té zahrádky nemáš, je to spíš tvůj koníček, že?
B: Jistě, a také naše děti mají teď bližší vztah k přírodě. Naučily se poznávat nové druhy rostlin, ptáků, hmyzu a tak dále.
A: Baví je také zahrádkaření? Pomáhají ti při práci?
B: Občas. Ale raději chodí do lesa a na louku, trhají květiny nebo chytají motýly, jeden syn má už pěkný herbář a druhý sbírku motýlů a hmyzu.
A: To je velmi hezká záliba a zároveň získávají hodně přírodopisných znalostí.
B: A co ty děláš ve volném čase?
A: Jak víš, rád fotografuji a tenhle koníček mi zabere všechen volný čas.
B: A jaké snímky děláš nejraději?
A: Nejvíce přírodní, ale jsem-li někde v cizině, tak samozřejmě fotografuji taky lidi a historické památky.
B: Musíš mi někdy ukázat svá alba z cest.
A: Rád. A já se zase přijedu podívat na tu tvou krásnou zahrádku.

ZÁLIBY - KONÍČKY (rozhovor)
A: Kam pospícháš?
B: Na autobusové nádraží, jedu na chatu.
A: Máte ji někde daleko?
B: Kdepak! Autobusem je to jenom půl hodiny.
A: To je výborné. Za chvíli jsi vlastně v přírodě a hezky si tam přes sobotu a neděli odpočineš.
B: Příroda je tam opravdu krásná, za chatou máme les, ale na odpočinek moc času nemám.
A: Jak to?
B: U chaty je zahrádka, kde trávím většinu svého volného času v práci. Mám hezkou skalku, pěstuji různé druhy skalniček, a také jsem tam zasadil několik okrasných stromků.
A: Jak je vidět, užitek z té zahrádky nemáš, je to spíš tvůj koníček, že?
B: Jistě, a také naše děti mají teď bližší vztah k přírodě. Naučily se poznávat nové druhy rostlin, ptáků, hmyzu a tak dále.
A: Baví je také zahrádkaření? Pomáhají ti při práci?
B: Občas. Ale raději chodí do lesa a na louku, trhají květiny nebo chytají motýly, jeden syn má už pěkný herbář a druhý sbírku motýlů a hmyzu.
A: To je velmi hezká záliba a zároveň získávají hodně přírodopisných znalostí.
B: A co ty děláš ve volném čase?
A: Jak víš, rád fotografuji a tenhle koníček mi zabere všechen volný čas.
B: A jaké snímky děláš nejraději?
A: Nejvíce přírodní, ale jsem-li někde v cizině, tak samozřejmě fotografuji taky lidi a historické památky.
B: Musíš mi někdy ukázat svá alba z cest.
A: Rád. A já se zase přijedu podívat na tu tvou krásnou zahrádku.

Ulice - silnice ve městě s budovami, které jsou obvykle blízko sebe podél jedné nebo obou stran.

Jednotné číslo neboli singulár:
Ulice
bez ulice
k ulici
vidím ulici
(ulice)
o ulici
s ulicí

Množné číslo neboli plurál:
Ulice
bez ulic
k ulicím
vidím ulice
(ulice)
o ulicích
s ulicemi

Autem, nebo letadlem?

Petra: Milane, jedeš dneska do práce autem nebo na kole?
Milan: Dneska jedu výjimečně autem, protože mám důležité obchodní jednání.
Petra: Můžu jet s tebou? Potřebuju být v sedm na nádraží a autobusem to už nestihnu.
Milan: Samozřejmě, za pět minut odjíždíme. Musíme ještě někde vzít benzín.
Petra: To jsem netušila, že tak brzy ráno bude jezdit tolik aut. Ten řidič před námi
jede jako blázen, snad stovkou. Hned bych mu dala pokutu. Nechápu, jak mohl
udělat řidičák. A ten v té modré škodovce vůbec nedal přednost v jízdě. Pozor,
brzdi! Auto před námi zastavuje.
Milan: No to nám ještě scházelo. Dostali jsme se do pořádné dopravní zácpy.
Petra: S tím jsi mohl počítat. Je přece jasné, že když pojedeš přes centrum, tak budeš
jenom popojíždět v koloně a pořád stát na křižovatce na červenou.
Milan: No jo, ty zase víš všechno nejlépe. Chtěl jsem, abys byla na nádraží včas.
Nemůžu ale předem vědět, co se stane. Asi je tam nějaká nehoda. Podívej, už
tam jede sanitka a policie.
Petra: Počkej, podívám se... Máš pravdu, auto srazilo na přechodu nějakého staršího
pána. Snad to nebude nic vážného.
Milan: Myslím si, že tady budeme stát hodně dlouho. Zapni rádio, abychom věděli, co se vlastně děje.
Petra: Jsem trochu nervózní, že přijdu pozdě. Bude lepší, když teď vystoupím a dojdu ten kousek na nádraží pěšky.
Milan: Dělej, jak myslíš. Budeš muset ale vystoupit až za křižovatkou. Tady je všude
zákaz zastavení. Nechci platit zbytečně pokutu.
Petra: Ach jo, to bude trvat dlouho. Nemůžeš se aspoň zařadit do pravého jízdního
pruhu? Mohla bych pak rychleji vyběhnout na chodník.
Milan: Ted to fakt nejde. Ta kolona se ani nehne. Musíš ještě chvíli počkat