Čeština
Čeština je západoslovanský jazyk, kterým mluví 12 milionů lidí v České republice. Mnoho lidí z Česka je také v jiných zemích, zejména v USA. Čeština je nejpříbuznější slovenštině, polštině a hornolužické srbštině.
Region, kde se mluví česky se tradičně nazývá Čechy a byl pojmenován kmenem Bójů, kteří podle římských zdrojů přišli na území dnešní České republiky v 1. století našeho letopočtu. Dialekty, kterými se mluví na Moravě jsou rovněž považovány za formy češtiny.
Česká literatura se začala objevovat v 13. století. První tištěnou knihou v češtině, byl příběh o trojské válce, zveřejněná v Plzni v roce 1468. Po mnoha letech rakouské nadvlády, během které byla němčina hlavním jazykem literatury a vlády, se česká literatura obnovila na konci 18. století.
Nejvýznamnější spisovatel v době rané české literatury byl Jan Hus (1369-1415), náboženský reformátor, který také reformoval český pravopis. Zavedl v češtině diakritiku, například čárku (´) na některá písmena. Výsledek: český pravopis se od polského velmi liší. Například české č se v polštině zapíše jako cz.
Česká abeceda
á (a)
dlouhé á (á)
bé (b)
cé (c)
čé (č)
dé (d)
ďé (ď)
é (e)
dlouhé é (é)
e s háčkem (ě)
ef (f)
gé (g)
há (h)
chá (ch)
í (i)
dlouhé í (í)
jé (j)
ká (k)
el (l)
em (m)
en (n)
eň (ň)
ó (o)
dlouhé ó (ó)
er (r)
eř (ř)
es (s)
eš (š)
té (t)
ťé (ť)
ú (u)
dlouhé ú (ú)
ú/ů s kroužkem (ů)
vé (v)
dvojité vé (w)
iks (x)
zet (z)
žet (ž)
Upřesnění
* dlouhé á je to samé jako a s čárkou. To samé platí i pro ostatní samohlásky: é, í, ó, ú, ý.
* ě se vysloví [je] po p, b, v, [e] po d, t, n, které jsou palatalizovány (měkčeny) na ď, ť, ň. Po m-mě se vysloví [mɲe], ale [mje] v některých nářečích.
* d, t, n před i a í se vysloví jako ď, ť, ň.
* ú se používá na začátcích slov, uprostřed nebo na konci se používá ů, ale v některých cizích slovech a příjmeních se používá ú i jinde než na začátku slova
* znělé hlásky se vysloví nezněle na konci slova, například chléb [xle:p], jazz [ʤes], rub [rup].
* s výjimkou v (pouze pokud je před neznělou hláskou), n, m, n, r, l, neznělé hlásky se vysloví zněle před znělou a naopak, např. zpít [spi:t], sbít [zbi:t].
* l, r (a vyjímečně i m a n) mohou být slabikotvorné, např. jedl, kapr, sedm
Vzorový text
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
(Článek 1 z Všeobecné deklarace lidských práv)
