Thank you very much!
Zvonky z Lorety Když jdete z Pražského hradu na Pohořelce, vpravo vidíte kostel. Jmenuje se Loreta. Každou hodinu tady můžete slyšet zvonky, které hraji smutnou a sladkou melodii. Kdysi však zvonky jenom zvonily. O tom, proč začaly hrát. vypráví legenda. Blízko Lorety žila chudá vdova. Méla těžký život, protože měla hodné dětí - tolik. kolik je na věži Lorety zvonků.Vdova však děti milovala a často říkala: „To jsou moje zvonečky.“ Jediný poklad, který méla, byly stříbrné penízky. Každé dítě dostalo jeden peniz při křtu od bohaté tety. Jednou do Prahy přišla strašná nemoc - mor. Taky vdovin nej-starši syn dostal horečku, onemocněl a umřel. Nešťastná matka vzala jeden stříbrný peníz a šla do Lorety. Zaplat ila tam synovi zvonění na poslední cestu. Když přišla domů, viděla, že její ncjmladší dcerka má také horečku. Druhý den šla matka zase s penízkem do Lorety. A tak to šlo dál a dál. Každý den onemocnělo jedno dítě a každý den mu nešťastná matka zaplatila zvonky z I-orcty Pak onemocnělo její ncjmladší dítě. Když znovu zazvonily zvonky z Lorety, matka zůstala sama. Její jediná útěcha byla, že také půjde tam, kam odešly její děti. Když se vrátila z posledního pohřbu, cítila, že také onemocněla. „Ach, moje drahé děti," řekla smutně, „kdo mi zazvoní na poslední cestur Vtom začaly loretánské zvonky zpívat krásnou smutnou melodii. V jejich zvuku uslyšela matka hlasy, které tak dobře znala. „Duše mých děti,” zašeptala a umřda. C)d té doby zvonky z Lorety nezvoní, ale zpívají sladkou melodii.
