Já vím, ten romantik ve mnĕ, to byla maminka. Maminka zpívala, maminka se nĕkdy zadívala, maminka mĕla nĕjaký skrytý, a neznámý život; a jak byla krásná tehdy, když podávala dragounovi pít, tak krásná, že mnĕ kloučkovi se srdce svíralo. Řikali vždycky, že jsem po ní. Tehdy jsem chtĕl být po tatínkovi, silný jako on, velký a spolehlivý jako tatínek. Asi jsem se nevydařil. To není po nĕm, ten básník, ten romantik a kdo ví co ještĕ.