Czech Audio Request

Pohádky s písničkou - Cestář
Petra Raková

"Budeš silný a tvé paže budou tvrdé jako kámen," zašeptala první sudička a ustoupila trochu dozadu. "Lidé tě budou mít rádi," usmála se druhá. "A tvým osudem budou cesty," sklonila se nad kolébkou poslední sudička, políbila malého Cyrila na růžové čelíčko a pak všechny tři zmizely, jakoby jen obláčkem modrým a snem pouhým byly.

Dvacet let a ještě dva roky uplynuly od té noci a z Cyrila vyrostl statný mladík. Vesnička o pár domcích se zatím pořádně rozrostla, bylo to již skoro malé město. A když městečko, tedy je třeba náměstí, nikoliv náves. A na tom náměstí kašnu, jak se na pěkné úhledné a spořádané městečko sluší. Ale co by byla kašna bez pěkné dlažby? A co by bylo dlážděné náměstíčko bez pěkně rovných štěrkovaných cest všude kolem?

I sešla se rada nejmoudřejších mužů a žen. "Je zcela nezbytné, abychom měli cestáře, který by s pomocí ostatních nejen vše pěkně vydláždil, ale také nadále cesty i náměstí v řádném stavu udržoval." Usneslo se shromáždění moudrých. Dále pak stanovili takto: "Budiž mu za to dán dvojnásobek ročního platu ponocného. Neb je to práce kromobyčejně těžká." Teď již jen zbývalo rozhodnout, komu bude tato důležitá úloha svěřena.

Mnoho dnů a nocí zasedalo shromáždění nejmoudřejších, nejzkušenějších a nejváženějších, aby našli toho pravého. Návrhů padlo nepočítaně, ale stále se nějak nemohli shodnout. Až se na to sudičky nemohly dívat. Losem určily, která půjde na radnici, která přímo za Cyrilem a která za jeho matkou. Tu noc měsíc svítil obzvláště jasně.

Co všechno sudičky našeptaly spícím, to se nikdo nedozví. Jasné je jen to, že ráno již věděla celá ves - totiž celé městečko -, kdo je pro jejich cesty ten pravý. "Cyril cestářem!" "Pro naše cesty je Cyril štěstí!" ozývalo se pod okny radnice. "Utište se," promluvil starosta a zavolal Cyrila k sobě. "Chceš tu práci, hochu?" Mladík přikývl, že ano a rád, a převzal cestářské kladivo.

A to byla ta slavnost, o které se vypráví až po dnešní časy. Ta slavnost, při které Cyrilovi jako novému cestáři každý připíjel plnými doušky a každý mu přál, aby se mu práce dařila a všechny cesty ho na slovo poslouchaly. Že pak nastaly všem, Cyrilovi i jeho pomocníkům, dlouhé dny plné těžké dřiny, o tom už se tolik nemluví. Ale to tak bývá, že se slavnostní dny pamatují lépe než ty všední.