Czech Recordings

Petr Průcha vedl na body v české juniorské lize během sezóny od roku 2001 do roku 2002. Byl povolán do New York Rangers v osmém kole NHL v roce 2002.
V sezóně 2005/6 se připojil k New York Rangers jako zelenáč, a pod vedením Jaromíra Jágra skóroval 30-ti góly, 47 body v 68 hrách. Hrál pro HC pardubice, New York Rangers, Phoenix Coyotes, i SKA St. Petersburg. Odmítmul hrát v AHL.

Je mi dvacet tři let. Jsem student/studentem vysoké školy. Jsem muzikant. Učím se jazyky. Jsem američan.

Začíná být venku chladněji. To je dobré na procházku. Máme mývaly v odpadcích. Měla jsem z nich strach, ale teď už ne. Teď ve tmě nosím baterku. Jednou jsem uviděla rodinu pěti mývalů. Byli velcí. Jsou roztomilí, ale nejsou tak roztomilí ve srovnání s mým psem. Mývalové mají rádi teplá místa jako motory aut. Hledala jsem na internetu, jak mývaly držet stranou od auta. Navrhlo mi to, že se dají/mají dát naftalínové kuličky pod kapotu auta. Ale je tu jeden problém. Když se zapne vyhřívání nebo klimatizace, pak je můžeš cítit a to není dobré pro zdraví. Tak možná tuto zimu budu mít v motoru mývaly. Buď mývaly nebo veverky.

Zvonky z Lorety Když jdete z Pražského hradu na Pohořelce, vpravo vidíte kostel. Jmenuje se Loreta. Každou hodinu tady můžete slyšet zvonky, které hraji smutnou a sladkou melodii. Kdysi však zvonky jenom zvonily. O tom, proč začaly hrát. vypráví legenda. Blízko Lorety žila chudá vdova. Méla těžký život, protože měla hodné dětí - tolik. kolik je na věži Lorety zvonků.Vdova však děti milovala a často říkala: „To jsou moje zvonečky.“ Jediný poklad, který méla, byly stříbrné penízky. Každé dítě dostalo jeden peniz při křtu od bohaté tety. Jednou do Prahy přišla strašná nemoc - mor. Taky vdovin nej-starši syn dostal horečku, onemocněl a umřel. Nešťastná matka vzala jeden stříbrný peníz a šla do Lorety. Zaplat ila tam synovi zvonění na poslední cestu. Když přišla domů, viděla, že její ncjmladší dcerka má také horečku. Druhý den šla matka zase s penízkem do Lorety. A tak to šlo dál a dál. Každý den onemocnělo jedno dítě a každý den mu nešťastná matka zaplatila zvonky z I-orcty Pak onemocnělo její ncjmladší dítě. Když znovu zazvonily zvonky z Lorety, matka zůstala sama. Její jediná útěcha byla, že také půjde tam, kam odešly její děti. Když se vrátila z posledního pohřbu, cítila, že také onemocněla. „Ach, moje drahé děti," řekla smutně, „kdo mi zazvoní na poslední cestur Vtom začaly loretánské zvonky zpívat krásnou smutnou melodii. V jejich zvuku uslyšela matka hlasy, které tak dobře znala. „Duše mých děti,” zašeptala a umřda. C)d té doby zvonky z Lorety nezvoní, ale zpívají sladkou melodii.

Faustův dům Na Karlové namést i stoji velký dům se zahradou. Legenda říká, že tam v minulosti bydlel doktor Faust, který umel čarovat. Zavolal si Jáhla a slíbil mu duši. Ďábel mu sloužil, ale nakonec odnesl Fausta do pekla. Ďům zůstal dlouho prázdný. Jednou večer tam přišel chudý student. Byla mu zima a už tři dny nic nejedl. Lehl si na zem a spal. Když se ráno probudil, prošel celý dům: kuchyň, jídelnu, studovnu se starými knihami. Pak vešel do ložnice. Nad posteli ve stropé byla černá díra jako vchod do pekla. Student dostal strach a chtél odejít. Vtom uvidél na stole stříbrný peníz. Hlad byl silnější než. strach a student si peníz vzal. Sel do města, nakoupil jidlo a pití a večer se zase vrátil do Faustova domu. Ráno byl na stole nový peniz a další den zase. Student začal žít jako pán. Jedl a pil v hospodě, přestal studovat a peníze mu brzy nestačily. Jednou večer přemýšlel, kde vžit víc peněz. Dostal nápad, že si je vyčaruje. Řekl kamarádům, že má práci, a zamkl se v domě. To bylo naposled, co ho někdo viděl. Když tři dny nepřišel do hospody, kamarádi ho začali hledat. Se strachem vešli do Faustova domu. V jídelně, ve studovně ani v kuchyni nikdo nebyl. Šli do ložnice. Na zemi ležela čarodějná kniha. A kolem diry ve stropě uviděli čerstvou krev! S hrůzou utekli a dům byl zase dlouhé roky prázdný.

Čert z Emauzského kláštera Znáte klášter Emauzy, který stoji blízko Karlova náměstí? V minulosti tam bydleli mniši benediktini. Žili asketicky: nejedli maso, nepili alkohol a byli velmi chudí To víte, že čerti nebyli rádi a chtěli mnichy dostat do pekla! A tak dělali, co mohli: když mniši spali, čerti jim ukazovali různé věci: dobré jídlo a pití, krásné ženy, peníze. Ale neměli úspěch. Když už dokonce ani Lucifer nevěděl, co dělat, vymyslel jeden malý čert plán. Vzal si staré oblečeni a boty a šel do kláštera. „|e mi zima a mám hlad,* plakal. Hodní mniši mu dali najíst a vzali ho do kuchyně, kde pomáhal vařit jídlo. Ale jak pomáhal? Do vody přidávalvíno a do zeleninového jídla přidával hovězí, vepřové i kuřecí maso! Všechno vařil tak šikovně, že mniši nic nepoznali. S takovou „dietou" samozřejmé zlenivěli, ztloustli a přestali se modlit. Čerti byli šťastni a těšili se, že mniši přijdou do pekla. (cdnou v noci měl opat kláštera krásný, ale hříšný sen. Probudil se, rychle šel do kaple a chtěl se do rána modlit. V kuchyni uviděl světlo, šel tam a uviděl víno, maso a čerty, jak tancuji radosti Začal je šlehat růžencem a čerti vyletěli komínem. Opat zavolal všechny mnichy a řekl jim, kdo byl jejich kuchař a jaký měl plán. Mniši z kuchyně udělali kapli a novou kuchyň postavili na jiném místě. A v klášteru Emauzy byl zase klid.

O klášteru svaté Anežky Anežka byla nej mladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. Žila ve třináctém století Založila v Praze klášter a nemocnici pro chudé lidi a celý život jim pomáhala. Po její smrti na ni všichni dlouho vzpomínali. Lidé říkali, že v české zemi bude dobře, až bude Anežka svátá. Papež Jan Pavel II. kanonizoval Anežku 12. listopadu 1989.0 pár dnů později, 17. listopadu, začala „sametová revoluce“ která přinesla svobodu. Legenda vypráví, že jeden bohatý muž dal svoji mladou dceru do kláštera svaté Anežky. Jeho dcera ale milovala chudého mladíka. Byla tak nešťastná, že dokonce i jeptišky prosily jejího otce, aby se svatbou souhlasil. Otec o tom ale nechtél ani slyšet. Proto se dívka domluvila s mladíkem a naplánovali, že z kláštera uteče. Otec každou noc klášter hlídal. Jednou uviděl oba mladé lidi, jak utíkají. Probodl je mečem. „Nevděčná dcero, proklínám té! Nenajdeš klid ani po smrti!“ zvolal. Ubohá dívka na místě umřela. Mladík přežil, ale nikdy se už neoženil. Jeptišky dívku pohřbily v klášteru a modlily se za ni, ale proti strašné kletbě jejího otce to nepomohlo. Dívka prý jako bílý duch dodnes bloudí po chodbách kláštera.

O Golemovi Tam, kde je dnes Pařížská ulice, bylo v minulosti Židovské Mésto. V sedmnáctém století tam žil rabín Jehuda Lów ben Bczalel (jeho hrob můžete vidét na starém židovském hřbitově). Rabín Lów znal talmud a kabalu, ale studoval také přírodní vědy, astrologii a alchymii Jednou rabína navštívil dsař Rudolf II., který se také zajímal o astrologii, alchymii a uměni. Rabínův dům vypadal zvenku malý a chudý. Když ale císař vešel dovnitř, podivil se. Uvnitř to vypadalo jako v paláci: velké místnosti, drahé koberce, obraz)' a květiny a všude zlato a mramor. Ve velkém sále bylo na stole výborné jídlo. Císař Rudolf odešel z návštěvy velmi spokojený. Ale největší div, který rabín vytvořil, byl umělý člověk, Golem. Rabín ho udělal z hlíny a dal mu do úst „šém“ - kouzelný nápis v hebrejštině. Golem pracoval pro rabína a přitom nemusel jíst, pít ani spát Když v patek večer začínal šábes, rabín vyndal šém a Golem stál jako sloup. Když šábes skončil, rabín mu zase dal šém a Golem ožil. Jednou v sobotu šel rabín do Staronové synagogy a zapomněl Golemovi vyndat šcm. Když se modlil, přiběhli lidé a křičeli: „Pomoc, pomoc. Golem zuří!“ Rabín běžel domů. Už z dálky slyšel rány a hluk. Golem zuřil a všechno rozbíjcL Rabín přišel k němu a podíval se mu do oči Golem se zastaviL Rabín mu vyndal šém a Golem padl na zem jako mrtvý. Rabín šel zpátky do synagogy a začal se znovu modlit. Když šábes skončil, rabín už Golema neoživil. Lidé ho dali na půdu Staronové synagogy. Tam prý hlína z jeho těla leží dodnes.

Na Staroměstském náměstí stoji orloj, který chtějí vidět turisté z celého světa. Podle legendy vytvořil orloj v patnáctém století mistr Hanuš. Měšťané byli na orloj velmi pyšní a mistr Hanuš byl slavný a bohatý. Časem ale měšťané dostali strach, že mistr Hanuš udělá další podobný orloj pro jiné mésto. Přemýšleli o tom, co dělat. Pak jeden měšťan, zlý a krutý člověk, vymyslel strašný plán. Jednou v noci sedel mistr Hanuš doma a pracoval. Vtom do místnosti vešli dva muži v černých maskách, přepadli ho a oslepili ho. Mistr byl dlouho nemocný, ale uzdravil se. Celé dny pak seděl doma jako bez života. lednou ale požádal mladého učedníka, aby ho přivedl k orloji. Když přišli k místu, kde byl hlavní mechanismus, mistr Hanuš orloj zastavil. Venku začali křičet lidé,kteří orloj obdivovali. Mistr Hanuš chvíli stál nad zničeným strojem a pak padl mrtvý na zem. A tak měšťané neměli nakonec nic. Trvalo dlouho, než našli jiného mistra, který orloj opravil.

Když jdete od Karlova mostu na Staroměstské náměstí, vidíte na rohu Karlovy a Seminářské ulice vysoký dům. |c to dům U Zlaté studny. Tento dům měl ve sklepě hlubokou studnu. Byla prý v ní výborná voda, nejlepší v celé Praze. I.idc říkali, že je tam schovaný poklad. V domě žil bohatý obchodník. Měl služku, která do Prahy přišla z vesnice. Byla to prostá mladá dívka. Často slyšela, jak lidé mluví o pokladu ve studni. Jednou šla pro vodu a zdálo se jí, že hluboko dole ve studni něco vidí. Bylo to světlo svíčky nebo snad... zlatý poklad? Kdyby ho našla, byla by bohatá a nikdy by už nemusela pracovat. Nahnula se přes okraj, spadla dolů a utopila se. Za nějaký čas ji lidé našli. Majitel musel studnu vyčistit. Přitom tam opravdu objevil zlatý poklad! Asi ho tam schoval předchozí majitel v době války a už si pro něj nemohl přijít. Obchodník měl velkou radost. Prodal dům a koupil si palác se zahradou. Zapomněl ale, že mu štěstí přinesla smrt ubohé dívky, a nemodlil se za ni. A tak prý chudák služka dodnes chodí po domě celá mokrá a nemůže najít klid.